O tom, že se hip-hop dostal tam, kam neměl, nás každý den
přesvědčují všelijaká média, ať už se jedná o tuzemská nebo
zahraniční. Uměle vyprovokované beefy české scény mě nechávají
naprosto klidným, budoucnost taky nechám stranou, lepší už to nebude.
Zajímá mě hudba, zajímají mě kořeny. Kdo je na tom stejně, ať čte
dál.
Na začátku nebylo slunce, nýbrž tma, tma lodního podpalubí. Kolonizace
Ameriky, otroci na plantážích, Sever proti Jihu, 13. dodatek americké
ústavy. Nehodlám se o tom dále rozepisovat, kdo neví, o co jde,
ať si dodělá základní školu. To, že černoši reagují na hudbu
přirozeněji než ostatní, ví každé malé dítě. Ne však každý ví,
že tato vlastnost byla otrokáři vysoce ceněna. S uměním hrát na
hudební nástroj stoupala i cena otroka, a tak taky byla tato schopnost
velmi podporována. Po celodenní práci byla odpočinkem a prakticky
i jediným druhem zábavy hudba. Inspiraci v textech nacházeli
černoši především v Bibli, vznikají první afroamerické hudební
styly, kterým dnes říkáme spirituál a gospel neboli městský spirituál.
Kdo viděl Sestru v akci, má vyhráno.
První afroamerický styl, který ovlivnil celý svět, se jmenuje ragtime a
vzniká koncem devatenáctého století. Kde přesně se neví, ale mluví se
především o St. Louis a Chicagu. Největší hitem byl track "Maple
Leaf Rag" od Scota Joplina. Píše se rok
1920 v New Orleans se hraje(vzniká) jazz. Hudba, která je
populární dodnes. Hudba založená na improvizaci jednotlivce či celé
kapely. Používají se zpočátku jen žesťové nástroje, pak se přechází
na klasiku v podobě pozounu, kornetu, bendža, kontrabasu a bicí.
Nejznámější orchestr - King Oliver's Creole Jazz Band,
jehož členem byl také Louis Armstrong; geniální umělec
proslavený hity jako What A Wonderful World, Hello Dolly nebo Blueberry
Hill. Neodpustím si drb pro nezasvěcené, Louis byl
vášnivým kuřákem marihuany. Drogy ostatně provází většinu umělců.
Louis si také zahrál s francouzskou šansoniérkou Edith
Piaf(La Vie En Rose). Jazz se dále "rozděluje" na tři
nejvýznamnější odnože - orchestrální jazz, který proslavil
především pianista Duke Ellington, swing a bebop. Swing se
stal doménou bílých muzikantů a obrovských ánsámblů. Známí jsou
trombonista Glenn Miller, klarinetista Benny
Goodman a jejich big bandy. Swing zatlačuje pro jazz tak
příznačnou improvizaci. S koncem druhé světové přichází bebop.
Ten improvizaci zase oživuje. Největší umělci? Rozhodně Charlie
Parker(alt saxofon), John Coltrane(tenor saxofon) a
Dizzy Gillespie(trumpeta), velký vzor Milese Davise,
trumpetisty, který položil základy současného jazzu.
Jazz se stal masovou záležitostí, přibývá víc a víc bílých
muzikantů. Proto se do popředí dostává další styl vyvíjející se
stejně jako jazz od počátku dvacátého století. Blues, synonymum pro
ghetta. Melancholie, texty vypovídající o stále těžkém životě
černochů patří mezi jeho typické znaky. Za otce bluesu je považován
William Christopher Handy. Nesmrtelnými se staly zpěvačky
Bessie Smithová a Billie Holidayová.
V padesátých letech vzniká na severu Spojených států městský blues
známý také jako rhythm'n'blues. Rytmus se ustálil a inovací je
využití elektrických kytar, a nezapomenu ani na nějaká jména slavných,
tady jsou - BB King, Muddy Waters, The Drifters, také
Ray Charles, který ale bývá většinou spojován
s hudbou soulovou. Popularizace jistého stylu má většinou za následek
vznik stylu jiného. V našem případě r'n'b a soul, jemuž patří
šedesátá léta.
Ale ještě k r'n'b, jelikož ten je velmi významný. Kdysi jsem
psal o historii SKA, kde jsem se o něm také zmínil. Pro pořádek
to napíšu ještě jednou, protože jamajská hudba je pro hip-hop velmi
důležitá. Jamajka, šedesátá léta, tamní styly calypso a mento se
spojují se severoamerickým r'n'b a vzniká SKA, za jehož průkopníky
považujeme hráče kapely Skatalites. Nebudu se zde
rozepisovat o dalších vlnách SKA, poněvadž ty nejsou pro hip-hop zas
tak podstatné. Zpomalením SKA dostaneme rocksteady a The
Paragons se známým hitem Tide Is High. Toots And The Maytals
vydávají píseň Do The Raggay, podle které se nakonec pojmenuje další
styl - reggae. Lee Perry, Burning Spear, Bob Marley a Peter
Tosh kralují, silné politické texty ovlivňují každého
Jamajčana. Rozdílné tempo reggae písní bylo tvrdým oříškem pro
všechny tamní DJe, a tak vznikne dub, tanečnější forma reggae. Dub se
vydává na klasický 7" vinylech, na jedné straně se nalézá samotná
píseň a na druhé její instrumentálka(version), do které začínají
DJové mluvit (toastovat). Mezi nejdůležitější toastery patří DJ
U-Roy, který mixování desek přenechal člověku jménem
King Tubby. Vývin je nezadržitelný, v polovině
osmdesátých let minulého století se přiřítí dancehall(ragga),
nejpopulárnější současná hudba na Jamajce vůbec. Většina
instrumentálek je vytvořena digitálně, desky pouští selectoři a vokály
mají na starost DJové nebo také raggamuffini (Yellowman, Beenie Man,
Bounty Killer, Lady Saw, Sean Paul, Shabba Ranks, Capleton). Ještě
jedna poznámka ohledně dancehallu. Kdysi jsem zkoušel zjistit, jaký je
rozdíl mezi dancehallem a ragga. Dopídil jsem se k tomu, že dancehall
je hudební styl pojmenovaný podle toho, že se hrál v tanečních
halách; jak prosté. Dancehall má dva podstyly, jeden se jmenuje lover's
rock (písně o lásce) a druhý ragga. Ruku bych za to do ohně
nedal.
Zpátky do Ameriky. Kromě soulu a SKA vzešlo z r'n'b ještě něco
"zlého a špatného", a to rock'n'roll. Muzika, která kompletně
pozměnila muziku jako takovou. Rodiče jsou šokováni, mládež se baví.
Hraje jim Bill Haley, Jerry Lee Lewis, Little Richard, Chuck Berry a
samozřejmě Elvis Presley. Po rock'n'rollu se na světlo
světa dostává rock. A s rockem je bezprostředně spojený další
velikán - Jimmi Hendrix, který rovněž měl co
dočinění s bluesem. Jsme zpět u soulu; v Chicagu, New Yorku
a Philadelphii sází umělci na uhlazený styl, na jihu je soul přesně
opačný a v Detroitu vzniká s labelem Motown
i stejnojmenný styl. Prvními hvězdami Motownu se staly The
Supremes(Diana Ross), dále na Motownu vydávaly(vydávají) takové
hvězdy jako The Commodores, Rick James, Mary Jane Girls, Stevie
Wonder, Marvin Gaye, The Temptations nebo Jackson 5,
kde roli hlavního zpěváka obsadil největší umělec všech dob,
Michael Jackson. Člověk, který dosáhl dokonalosti ve
všem, co kdy udělal. Spojením tance, zpěvu a režírování videoklipů se
navždy zaspal do hudebního nebe. Ostatně prodejnost alba Thriller mluví za
vše. Motown style můžeme považovat za první skutečný afroamerický
mainstream. Za funk (slangový výraz pro zápach černochů) považujeme tu
nejtvrdší formu r'n'b(southern soul). Jeho základem je "groove".
Vysvětlit tento pojem není snadné. V doslovném překladu to znamená
"rýha", např. rýha na gramofonových deskách. Když James
Brown chtěl po kapele dobrý rytmus, tak křičel "gimme some
groove!". Když má něco groove, má to taky šmrnc. Groove udává
především hutná baskytara, elektrická kytara a dechové nástroje jako
saxofon a trumpeta. Ve funku se mnohem více improvizuje než v klasickém
r'n'b. Jeho základy nebo rozšíření mají na svědomí Sly &
The Family Stone, James Brown, Earth, Wind & Fire a George Clinton
s Parliament/Funkadelic, za poslech také stojí
Kool & The Gang. Všechny tyto osobnosti měly zásadní
vliv na vznik hip-hopu, to je si třeba uvědomit.
V době největší slávy funku, startuje éra tanečních stylů.
Disco vede. Tento styl dostal jméno podle Discotheques(diskoték),
klubů, kde se pouštěly především tanečnější verze funku a soulu.
Zajímavostí je, že tyto kluby byly většinou pro homosexuály. Pár jmen
pro představu - Boney M, Village People, The Bee Gees, Chic,
Blondie Instant Funk. Kupodivu i Barry White
nebo Isaac Hayes bývají mnohými odborníky do tohoto stylu
řazeni. Posléze se disco rozdělí na dvě frakce. První - techno a
house, druhá - hip-hop, respektive rap. Pojem hip-hop se začíná
používat později.
Jsme doma, Kool Herc přijíždí z rodného Kingstonu
do South Bronxu a s sebou si bere mnoho dubových desek. Poprvé hraje na
narozeninách své sestry, kde sice úspěch sklidil, ale Bronx na dub nebyl.
Coke La Rock se ujímá role MCho, DJ Kool
Herc nakupuje nové desky, především Jamese
Browna. Afrika Bambaataa se zajímá
o electrofunk, Kool Herca trumfuje v počtu desek, a tak také
dostane přezdívku Master Of Records. Zulu Nation hlídají ulice,
Grandmaster Flash s Grand Wizardem
Theodorem začínají jako první scratchovat, Rocksteady Crew tančí
v parku. Tohle jsou osmdesátá léta, tohle je hip-hop....
Co je to wlastně hip hop..
Kultura volných kalhot, dresů americké NBA, marihuany, pouličních tanečních vystoupení, barevných graffiti, gramofonů, sofistikované poezie, masivních zlatých řetězů, ale bohužel i bezútěšných ghett velkoměst USA, gangů, cracku, kokainu a politiky. Tak by se dal zhruba charakterizovat hiphop. Termín, skládající se z hip - v překladu módní, současný a hop - s významem tance a pohybu.
Co je vlastně hiphop? Jak vznikl a co zapříčinilo jeho obrovskou popularitu? Pod pojmem hiphop si většina lidí představí hudbu - pomalé beaty (terminus technicus charakteristického hiphopového rytmu) a agresivní projev mluveného slova. Muzika je ale jen jeden z prvků, které pojem hiphop sdružuje. Je to spíše kultura a životní styl. K hiphopu se řadí mnoho dalších činností provozovaných na ulici a ve velkoměstech, tam, kde vlastně tento styl vznikl. K již zmíněné hudbě, ať už reprodukované (DJing), nebo zpěvu (rap), patří grafický projev známý jako graffiti, akrobacie či tanec označovaný pojmem breakdance, nebo B-boying a umění napodobovat různé zvuky a rytmické hudební nástroje pomocí úst a mikrofonu, tzv. beatbox. Hiphop se u nás dostává stále více do popředí. Zasloužila se o to hlavně česká hiphopová produkce, která přiblížila tento, na textech vystavěný, hudební styl širšímu publiku. Většina české populace, na rozdíl třeba od zemí západní Evropy, nedosahuje takové znalosti anglického jazyka, aby dokázala ocenit texty anglicky skládajících autorů.
Kdo ho dělá
Co patří k vybavení hiphopové crew (další nezastupitelný výraz označující skupinu hrající hiphop, kterou nelze označit jako kapelu, protože zpravidla nedisponuje žádnými hudebními nástroji)? Na prvním místě je potřeba zdůraznit, že taková crew se skládá z postavy za gramofony, tzv. DJ, a z několika MC (Master of Ceremonies - zpěvák). Právě díky nenáročnosti na vybavení (v porovnání s ostatními styly) se stal hiphop tak populární. DJ potřebuje dva gramofony, tzv. slipmaty - speciální podložky na plotnách gramofonu, aby po nich desky pěkně klouzaly, speciální gramofonové jehly, mixer, sluchátka a sestavu reproduktorů a zesilovačů podle prostředí, kde a pro koho crew hraje.
Hiphop byl vždy doménou černých a vždy tomu tak asi bude. Důvodů je hned několik. Když pomineme pohybové dispozice, nadání k hudbě a kulturní a sociální zázemí, v ghettech a uzavřených komunitách byl tento projev hlavně dříve, vedle sportu, jediným způsobem uvolnění s možností využití tradiční svobody slova ke kritice společnosti. Později, po popularizaci hiphopu, samozřejmě přibyl pro mnoho lidí ještě argument peněz, jejichž může být hiphop velice dobrým zdrojem.
I když míra černých umělců převládá, najde se i několik bílých. Příkladem těch úspěšných mohou být Beastie Boys nebo Cypress Hill. Ti ale mnohdy pocházejí ze stejných sociálních poměrů jako jejich černí kolegové, a proto nelze jejich cestu za hiphopem považovat za kdovíjaké překvapení. V americké přematerializované společnosti je komerce dovedena do extrémů, které si u nás dovedeme jen těžko představit. To, co u nás považujeme za komerční, by v Americe označili za hluboký underground. Faktem ale je, že v Americe se díky vysoké populaci a vyšší životní úrovni obyvatel stává umělec bohem.
Stačí otevřít jakýkoli americký hudební časopis, ať už je to Rolling Stone, nebo spíše hiphopově zaměřené The Source nebo Vibe. Interpreti jsou tam využíváni převážně jako propagátoři různých značek oblečení, hodinek, bot, značek aut, elektroniky, jídla, ale i společností nabízejících služby jako telekomunikace a stěhování. Tyto časopisy proto spíše připomínají reklamní katalogy a jejich obsah se pod náporem reklam utápí.
Směry
V současnosti se dá v hiphopové kultuře najít několik hlavních subkultur. Ty se ještě, jako v podstatě vše, dají rozdělit na mainstream, tedy komerční proud, a na alternativní nebo underground. Ta hlavní, americká, obsahuje hned několik dalších větví. Jedním z hlavních měřítek v USA je město či oblast, ze které daný umělec pochází.
Tzv. East Coast (východní pobřeží) se týká měst na východním pobřeží. Je to hlavně New York (kolébka hiphopu vůbec), Boston, Philadelphia, Atlanta, Detroit a Chicago. Hiphop pocházející odtud se pozná podle důrazu na rytmy, má velice málo melodie, agresivní zpěv, hodně scratchingu a mixů a hlavní témata, kterými se umělci z této oblasti tradičně zabývají, je problematika diskriminace, ghett, peněz a kriminality. Ke komerčním umělcům této větve se řadí interpreti jako Eminem, Dr Dre nebo Wu Tang Clan. K méně komerčním patří již výše zmínění Fugees, nebo KRS One. Tzv. West Coast (západní pobřeží) označuje v podstatě jen oblast Los Angeles. Tato obrovská aglomerace s počtem obyvatel převyšujícím populaci celého bývalého Československa má vlastní styl hiphopu, který se odráží od klimatických podmínek, ploché krajiny a sousedícího Mexika. West Coast hiphop se vyznačuje hlavně melodičností, méně agresivním hlasovým projevem, provázaností se soulem a R&B. Nahrávky umělců z této oblasti většinou neobsahují žádné DJské excesy, mixy ani scratche a texty se zabývají hlavně gangy a kriminalitou. Ke komerčnímu směru patří již nežijící 2Pac, nebo Snoop Dogg. K méně komerčním potom třeba Ja Rule, nebo Xzibit.
Další významnou oblastí Ameriky je Florida a karibská oblast. Tam je hiphop silně ovlivněn reggae, dancehallem, ska a dalšími styly, které jsou v této oblasti doma. Tato větev by se dala, co se hiphopu týče, označit za tu nejdivočejší. Je velice těžké popsat, z čeho všeho se skládá, ale směrodatná je angličtina a její místní přízvuk, který je i pro rodilé Američany velice těžce srozumitelný. Já jsem se v této oblasti před dvěma lety pohyboval a potřeboval jsem na "jazykovou asimilaci" několik dní. Problémem je, že alternativní scéna je natolik alternativní, že se mnohdy nedostane za hranice ostrova, kde byla vytvořena. Velice silná hiphopová tvorba je na Jamajce, Haiti a v Dominikánské republice. Díky militaristickým režimům v některých těchto zemích je ale muzika vytvářena buď emigranty v USA, nebo uprchlíky v uprchlických táborech kolem Miami. Před několika lety byla tato muzika světu víceméně nepřístupná, točilo se jen na vinyly a vývoz do Evropy byl minimální. V současnosti je situace díky (ne vždy legálním) možnostem internetu o něco lepší. Právě díky uzavřenosti a izolaci umělců je téměř celá scéna alternativní. Špičkou je zde skupina Hot97, Beenie Man, Kiprich Killa Banton, nebo Mr. Vegas. Tímto je pokryta nejvýznamnější část hiphopu amerického kontinentu. V Evropě je situace ještě méně přehledná. Umělců jako takových není tolik jako v Americe, ale každá scéna má svá specifika, obvykle daná místním úředním jazykem. Mezi ty nejvýznamnější zóny Evropy patří scéna Velké Británie, Francie, Polska, Čech, Slovenska, Maďarska a Ruska
Historie
Česká hiphopová scéna začala vznikat na začátku 90. let, okolo roku 1993 se datují první pokusy skupin jako P.S.H. (Peneři Strýčka Homeboye) a VVV, které tu natočily několik demokazet, které rozpůjčovali mezi své kamarády, a tím to začalo. Mladí lidé začali jezdit pryč, do Německa, hlavně do Berlína, kde je totálně ohromil fenomén grafitti. V tu dobu byl Berlín nejpomalovanějšíé město na světě, pomalovanější než New York. A proto i kořeny českého hip hopu jsou v tom grafitti, protože tenkrát to tady tím malováním začalo. Ty první skupiny, to byly skupiny lidí, kteří zároveň hráli a zároveň malovali. Důležitý moment byl v roce 1996, kdy tehdejší label Polygram upsal skupinu Chaozz a udělal tak vlastně první velký boom českého hip hopu. Najednou se jakoby Češi dozvěděli, co to je hip hop, protože jim to zprostředkovala česká kapela. Spousta teenagerů, kteří by jinak poslouchali třeba disco, se najednou našla v tom hip hopu a od té doby to z tohohle pohledu jde jenom nahoru.
Komentáře
Přehled komentářů
koukněte se na můj web: www.cautionsmoke-hiphop.webnode.cz stáhněte si pár mých songů a pokud máte zájem o mý cd za puhých 59 kč, napište mi na icq 420-013-459
nový český raper
(caution smoke, 25. 7. 2008 17:46)